Život mě zavedl na různá místa. A dnes vím, že žádná z těch cest nebyla zbytečná.

Jsem Hanča Ostková. Máma dvou super holek, manželka, podnikatelka, vystudovaná markeťačka a člověk, kterého odjakživa baví lidé, komunikace a poznávání nových věcí.

Moje profesní cesta není úplně přímočará. A popravdě? Myslím, že ani nikdy nebude.

Vystudovala jsem hotelovou školu a téměř deset let jsem pracovala v gastronomii. Obsluhovala hosty, připravovala slavnostní tabule, svatby a společenské akce. Zažila jsem klidná odpoledne i pořádný frmol, kdy jsem si klidně 14 hodin nesedla a nevěděla jsem, kam dřív skočit.

A víš, co mě na té práci bavilo nejvíc?

Lidé.

Každý host byl jiný, každý den přinesl něco nového. Naučila jsem se komunikovat, improvizovat, řešit nečekané situace, spolupracovat s ostatními a zachovat si úsměv i ve chvílích, kdy toho bylo nad hlavu.

Postupně jsem získávala zkušenosti s vedením lidí a vystudovala vysokou školu v oboru marketingová komunikace.

Marketing mě baví právě tím, jak úzce souvisí s lidmi. S tím, jak přemýšlejí, co potřebují, čemu věří a jak společně komunikovat.

Jenže pak přišla další životní etapa, která mi změnila priority i pohled na svět.

A přestože jsem měla poměrně jasnou představu o tom, jaká máma chci být, realita mi velmi rychle ukázala, že vědět, jak bychom se chtěli chovat, a skutečně to zvládat jsou někdy dvě úplně odlišné věci.

Chtěla jsem své děti vychovávat s respektem. Naslouchat jim, podporovat jejich sebevědomí, přijímat jejich emoce a budovat vztah založený na důvěře.

Jenže při té obrovské snaze dělat všechno správně jsem postupně začala ztrácet respekt sama k sobě.

Hodnotila jsem se, kontrolovala, vyčítala si chyby a měla strach, že něco pokazím.

Čím víc jsem se snažila být dokonalou mámou, tím větší tlak jsem na sebe vytvářela.

A právě tehdy mi došlo něco, co zásadně změnilo můj přístup k mateřství i k životu.

Začala jsem se víc zajímat o vlastní prožívání, emoce, hranice a způsob, jakým přistupuji sama k sobě.

Prošla jsem různými kurzy osobního rozvoje, vzdělávala se v oblasti komunikace, vztahů a práce s emocemi. Poznávala jsem různé přístupy, některé jsem přijala za své, jiné postupně přehodnotila.

A především jsem se učila převádět všechno, co jsem poznávala, do běžného života.

Protože přečíst si něco v knize je jedna věc. Ale žít podle toho v úterý odpoledne, když jsou všichni unavení a doma to vře, je věc úplně jiná.

Postupně ve mně dozrála touha předávat dál to, co jsem se sama naučila.

A tak začaly vznikat moje vlastní projekty zaměřené na ženství, mateřství, komunikaci, osobní odpovědnost a vztahy mezi rodiči a dětmi.

Začala jsem tvořit vzdělávací obsah, online produkty, webové stránky, e-mailové kampaně a automatizace. Učila jsem se natáčet a stříhat videa, pracovat s digitálními nástroji a využívat umělou inteligenci.

Najednou se mi začaly propojovat věci, které jsem se učila na vysoké škole, se zkušenostmi z praxe i s tím, co mě bavilo celý život.

Tvořit. Komunikovat. Hledat souvislosti. Řešit problémy. Učit se. A předávat zkušenosti dál.

Podnikání mě navíc naučilo něco, co žádná škola úplně nenahradí: nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí, zkoušet nové věci, dělat chyby, vyhodnocovat je a hledat další cestu.

Dnes už se nesnažím zařadit se do jediné škatulky.

Jsem vystudovaná markeťačka, která má zkušenosti s budováním vlastní značky, online marketingem, tvorbou obsahu i komunikací se zákazníky. Mám za sebou téměř deset let praxe v gastronomii a zkušenosti s vedením lidí. Jsem máma, která se díky vlastním dětem začala mnohem víc zajímat o komunikaci, vztahy a osobní rozvoj. A jsem podnikatelka, která si na vlastní kůži vyzkoušela, co všechno obnáší proměnit nápad ve skutečný projekt.

Všechny tyhle zkušenosti jsou mojí součástí.

Neznamená to, že mám na všechno odpověď. Ani že se mi vždy všechno daří.

Znamená to, že se nebojím učit nové věci, přehodnocovat své názory a měnit směr, když mi ten dosavadní přestane dávat smysl.

A jestli existuje něco, co propojuje všechny moje dosavadní cesty, pak je to právě respekt k sobě i k druhým, laskavá komunikace a osobní odpovědnost.

Protože změnit svět se nám nemusí vždycky dařit.

Ale začít u sebe můžeme vždycky.

Měním sebe, měním svět.

S láskou a pusou od čokolády, Hani