Informace ze zdroje

Obavy a strachy ohledně Pohádky o vyčerpané mámě

Jen co za manželem a dětma zacvakli vchodové dveře bytu, odebírám se do koupelny, abych si dala sprchu.

Zkontroluju ještě telefon a čtu zprávu od sestry, která mi odpovídá na můj stesk o pochybnostech. Mám strach, že pohádka, kterou jsem napsala pro vyčerpané mámy, nemá takovou hodnotu, jakou jí připisuju v prodejním textu. Jenže ona ke mně přišla sama. I ten prodejní text. Vlastně naopak. No, jak to bylo s tou pohádkou a jak vznikla si přečtete tady.

Odpověď od sestry mě moc neuspokojila. Píše, že její rozum pochybuje stejně tak, jako ten můj. Ale že ona zná, jak to bylo, jak to přišlo jen skrze mě, ne jako kalkul z hlavy. Takže chápe moje obavy, ale drží mi palce.

Tak tohle není dobrý.

V hlavě se mi rozjíždí tisíce konspiračních teorií, jak takto bude přemýšlet a reagovat spousta žen, které si pohádku koupí. Jejich nespokojenost. Osočování, že jsem zlodějka, opírající se o energii Boha. Uf uf.

Strach úplně pohltil celé mé tělo, cítila jsem tlak na hrudi a stažené břicho. Chtělo se mi plakat.

S touhle pachutí lezu do sprchy a nechávám na sebe téct horký proud vody. Ach jo. Co s tím?

Oholím si aspoň nohy, už je mám jak zimní kamaše, sáhnu po žiletce a sedám si na okraj vany. Pouštím se do práce a v tom mi začnou „chodit informace“. Je to tolik intenzivní, stále se mi v hlavě opakuje: „Napiš článek o tom, jak vznikla pohádka o vyčerpané mámě. Co je pro jednoho samozřejmé, je pro druhého obrovským darem.“ Ten hlas byl stále silnější a neúprosný. Vím, že když si to nezapíšu, zapomenu. Vypínám proto vodu a lezu z vany, abych si podala mobil. Voda mi kape z celého těla, ale jen si otřu ruku do ručníku a zapínám nahrávání, namluvit si ten vzkaz bude teď jednodušší.

Hovory s Bohem se objevují v mém životě stále častěji a jsem za to nesmírně vděčná.

„Napiš článek o tom, jak vznikla pohádka o vyčerpané mámě. Co je pro jednoho samozřejmé, naprosto přirozené a zdánlivě bezhodnotné, je pro druhého obrovským darem. A proto musí tento příběh spatřit světlo světa. Protože já jsem do něj vložil svou energii, já jsem tím, kdo ho psal s Tebou, já jsem tím, kdo chce, aby skrze něj byla léčena spousta srdcí, ženských srdcí, které si neví rady. Žen, které jsou smutné, unavené a zoufalé, tak jako jsi byla kdysi Ty. A skrze Tvůj příběh, Tvůj prožitek a Tvůj život, já tvořím své Boží dílo pomoci druhým.“

Uf. Jsem ráda, že jsem si to zaznamenala a jdu pokračovat v procesu odchlupování. Nedovolí mi to udělat ani dva tahy žiletkou a hlas se vrací. Tentokrát už s tím nebojuju, vypínám znovu vodu, odhrnu závěs, utřu ruku a mačkám tlačítko nahrávání.

„Tvým úkolem není hodnotit a posuzovat co Ti říkám a kam Tě směřuji. Přála jsi si být se mnou ve spojení, prosilas mě o informace co máš dělat a já jsem Ti je dal. A Ty chceš teď vycouvat. Chceš teď říct, že to, co Ti radím, není dost dobré? Já to vím. Je. A směruju Tebe a Tvou aktivitu tím směrem, kde vím, že je velký potenciál a příležitost pomáhat. A Ty jsi tohle chtěla. Pomáhat. Nestav se na stranu strachu. Chytni mě za ruku, kterou Ti podávám a pojď. A společně můžeme dělat zázraky. Skrze mou energii, energii lásky a pravdy, ale i skrze Tvé fyzické bytí ve fyzickém světě, kam potřebuju svou energii dostat. Ty jsi tou, která mi pomáhá konat dílo Boží a já jsem tím, kdo přináší inspiraci a dává ti informace, jak to má vypadat. Spolu dokážeme velké věci. Máš strach z lidí, z posuzování, z hodnocení, z hejtů, ale věr, že skrze mé texty, mé vedení, k Tobě vždy přijdou lidé, kterým může být pomoženo. Takové lidi já k Tobě posílám a takovým lidem já ukazuji cestu k Tobě a k našemu společnému dílu. Když přestaneš pochybovat a opřeš se o mě, tak spolu můžeme léčit. Pomáhat. A to jsi vždycky chtěla. Neopírej se o strach, nepřecházej na druhou stranu, na stranu strachu lidstva, ale zůstaň ve spojení se mnou, v lásce, v pravdě a v mé Boží přítomnosti. Konejme naše dílo společně, skrze mou energii a Tvé fyzické bytí.“

No tak to je síla.

Děkuju Bože, že mě takto vedeš, že mě nenecháš pochybovat.

Vodu ten den ve sprše vypnu a zapnu ještě několikrát.

„Když dáš tuto pohádku k dispozici zdarma, tak jak o tom teď uvažuješ, dostane se k mnohem víc lidem, a dostaneš mnohem více špatných zpětných vazeb, protože si jí stáhnou i lidé, kteří nejsou připraveni vnímat mou energii a nechat ji zasáhnout v jejich životě. Budeš vystavena nepříjemným konfrontacím. Když ale z pohádky uděláš placený produkt, přitáhne si opravdu jen ženy, které věří, které tápou a doufají, že jim může pomoct. A přesně těmto ženám ta pohádka skutečně pomůže. Protože mají srdce pootevřené k přijímání. A to je přesně ta skulinka, do které já, energie Boha, potřebuji vklouznout, aby se jejich srdce rozsvítilo, aby se jejich životy posunuly, aby se zkrátka mohly začít dít zázraky. A já je na té cestě už povedu, spolu s Tebou a spolu s dalšími Božími bytostmi na této planetě. Ale potřebuji do té skulinky v jejich srdcích strčit paprsek naděje. A to se stane skrz Tvou pohádku.“

Intenzita informací sílí, je neústupná, rázná, až bych skoro řekla urputná.

„Já sám se nedostanu do všech srdcí, které jsou připraveny přijímat mou energii. Jen díky Tobě a Tvé aktivitě můžeme spolu zasáhnout spousty srdcí, které touží a volají po pomoci. Já nabízím sebe, jež energii dokážu rozproudit a Tvým úkolem na našem společném díle je dát tomu fyzickou formu. Pohádka je na světě. Jen to udělat. Jen to zveřejnit. Jen to nabídnout. Jen to dát na web. To je vše, co od Tebe požaduji.“

Páni. Tak tohle byla jízda. Bylo řečeno vše. Vnímám úlevu a velkou vděčnost.

Odhodlání pustit se do všeho, co mi Bůh našeptává.

Doholím si nohy a umývám si vlasy. Jak tak nechávám po vlasech stékat horkou vodu, vnímám, jak po mně stéká Boží láska, pohlazení, přijetí. Cítím se přímo zalitá Božím světlem. Vnímám, jak ze mě smývá strachy, obavy, nejistotu. Usmívám se a vím, že dneska ze sprchy vylezu úplně jiná, proměněná. Cítím se tak vláčně, celá bych se nejraději rozpustila.

Najednou mi ruka sáhne na kohoutek s vodou a já bez přemýšlení otáčím páčku na ledovou vodu. Dýchám zhluboka, vnímám, jak mi stoupá adrenalin v krvi, a jen přijímám tuhle ledovou sprchu, která mi má dát mnohem víc, než dokážu dohlédnout. Vím, že je to o překročení komfortní zóny, překonání strachu, impulz k akci, krok ke změně.

Odvaha konat dílo Boží.

Možná zní odvážně věty, které tady s Vámi sdílím, a věřte, je to daleko pradaleko za mou komfortní zónou. Ale stavím na své autenticitě. Chci být pravdivá a upřímná, nechci si už na nic a nikoho hrát. A tak Vám nabízím své srdce na dlani a nechám na Vás, jestli se vydáte na cestu k sobě právě se mnou.

Posledních několik let jsem toužila přijímat informace přímo ze zdroje. (Proč zdroji teď říkám Bůh si můžete přečíst tady).

A Bůh mi říkal „Já k Tobě mluvím, ale Ty mě neposloucháš.“ A tak jsem mu slíbila, že když ke mně bude mluvit jasněji, budu ho poslouchat. Budu ho následovat.

A tak teď prostě nemůžu jinak.