O hranicích a o lásce, která drží svět.

Kdybych měla jmenovat jednoho člověka, který mě v životě přivedl k mojí skutečné vnitřní síle, není to mentor, žádný kurz ani moudrá kniha. Je to moje dcera. Malá velká duše, která sem na svět rozhodně nepřišla „dělat, co se po ní chce“. Ona přišla být, kým je. A donutit mě, abych totéž dovolila i sama sobě.

Ona je osobnost. Ne jen tak ledajaká „silná povaha“. Osobnost s velkým O. Oheň, který nikdo nezastaví.
Manifestující generátor, znamením i duší Střelec, který se do všeho vrhá po hlavě a bez rozmýšlení. A nebere ohledy. Dítě, které testuje každý centimetr prostoru a hranic. Dítě, které mě nutí být každý den o milimetr větší, pevnější, pravdivější a silnější. Bez ní bych nebyla tím, kým jsem.

Byla to ona, kdo mě naučil hranicím.

Žádné hezké citáty o mateřství. Žádná teorie z knih o respektující výchově. To ona mě naučila vnitřnímu „NE“, které je pevné jako skála. NE, které drží, i když se vzteká. I když křičí. I když slibuje. I když se hroutí. I když je to někdy sakra těžké.

Naučila mě, že pravá, bezpodmínečná, čistá láska nemůže existovat bez hranic. Že bez hranic není bezpečí. Není vztah. Není respekt.

Učila mě to celé ty roky. Každým záchvatem vzteku, když nebylo po jejím. Svou nezkrotnou urputností. Každým pokusem obejít domluvu – znovu a znovu. Každým „ale mamiííí, prosííím“ i tím tvrdším „jsi hrozná máma“.

A já tam stála. Často unavená. Vyčerpaná. Mnohdy zoufalá. Pochybovala jsem. Bála jsem se, že to pokazím. Vyčítala jsem si, že nejsem dost dobrá.

Ale právě ona mě naučila sama sebe přijmout. Díky ní jsem pochopila, že i když je situace vyhrocená, napjatá a zdánlivě na hraně… Pořád je to láska. Láska v praxi. Ne ta z Instagramu. Skutečná bezpodmínečná láska, která znamená stát pevně, i když se to někomu nelíbí.

Byla to ona, kdo mě naučil respektu k sobě.

Když máte doma takhle silné dítě, dřív nebo později zjistíte jednu zásadní věc. Pokud vy nejste středem své vlastní osy, ona vás z ní sundá dřív, než řeknete „prosím ne“. 🙈🤣

Naučila mě:

• říkat si o prostor a držet si ho
• nepřizpůsobovat se na úkor sebe
• prozkoumávat svůj vnitřní svět – porozumět sobě
• stát za svými slovy i za svými pocity
• nehroutit se, když na mě druhý křičí
• neustupovat jen proto, aby byl „klid“

Učila mě, že já jsem taky důležitá. Že moje pocity mají hodnotu. Že to, co potřebuji já, není vedlejší. Není to „až po všech ostatních“. Protože ona si vždycky vezme, co chce – bez kompromisů. A tím mě nutí postavit se za sebe. Ó děkuju. 😉

Když jsem tohle přijala, změnil se celý náš vztah. Změnila jsem se já. Změnil se můj muž. A změnily se i naše děti.

Byla to ona, díky komu vznikl projekt VZORná máma.

Ne proto, že bych byla bezchybná. Ale proto, že jsem pochopila, že vědomé mateřství není o dokonalosti. Není o tom mít děti vždy spokojené. Je o pravdě. O pevnosti. O laskavosti. A o neuhýbání sama sobě.

Má dcera je moje největší učitelka. Moje zrcadlo. Moje připomínka toho, že láska není slabost. Láska není všechno dovolit. Láska je odvaha. Láska je hranice. Láska je pravda. Láska je schopnost stát ve svém středu, i když se to druhým nelíbí. Dnes už vím, že láska a hranice se nevylučují. Láska a hranice se doplňují. A že bezpodmínečná láska někdy znamená „Miluju tě. A právě proto Ti tohle nedovolím.“

A tak děkuju své dceři.

Za to, že mě denně učí vstávat silnější.
Za to, že mě nutí růst.
Za to, že mě nepustí ke kompromisům, které by mě zradily.
Za to, že mě přivedla na cestu, kterou dnes provázím další ženy.

Láska a hranice jsou dva pilíře, na kterých stojí celý náš vztah. A já jsem díky ní našla sebe.