Přestala jsem se smát

Šla mi hlava kolem ze všech těch ezo, eko, bio věcí, rad, doporučení, konzultací, kurzů a terapií. Došlo to tak daleko, že jsem ve všem viděla problém a možnost pro zlepšení. Absolutní nespokojenost tady a teď.

Nic nebylo dost dobře. Vše jsem dokola řešila a rozebírala a hledala chyby.

Kritizovala jsem přehnaně sebe i své okolí.

Tady jsem málo duchovní, tady málo respektující, tady málo taková a tady zase maková. Necítila jsem se dobře a přitom jsem měla pocit, jak „daleko“ jsem, že vím, jak všechno nejlépe dělat. Ale žít mi to nešlo.

Brala jsem sebe i život příliš vážně.

A v té touze po dokonalosti jsem ho vlastně zapomněla žít. V přítomnosti, radosti a lehkosti.

Stále jsem se vzdělávala, četla spousty knih, sledovala webináře, hlídala jsem celé rodině stravu, hroutila se, když měly moje děti sníst něco „nezdravého“. Vůbec mi nedocházelo, že nejvíc nám všem škodí ten stres a tlak, který tím vytvářím.

Pak mi do života vstoupila metoda JIH a já se díky ní naučila žít život tady, na zemi, v jeho fyzické formě. Naučila jsem se nebojovat, neposuzovat a nehodnotit sebe, ani druhé. Obrovsky se mi ulevilo. Díky JIHu mi došlo, že ten obyčejný život je to, o co tady běží.

Učíme se. Posouváme se. Rosteme. A je to super. Ale nezapomínejme žít. Tady a teď.

Smích se vrátil do mého života a našel své místo i v „děsně vážných“ situacích, jako jsou třeba rituály. Prostě konečně přišlo uvolnění.

Tohle je mé pravé já. Veselé a hravé, i při vší dychtivosti po informacích a sebevzdělávání.

Rovnováha. Uvolnění. Radost.

Mějte se a smějte se!