Věřím v Boha

Věřím v Boha.

Tohle sousloví jsem nedokázala vyslovit po většinu svého života. A nikdy by mě nenapadlo, že to jednou veřejně napíšu. Bůh pro mě znamenal ekvivalent církve, asociaci kostela, povinnosti, malosti. Modlení, zpovědi a prosby, které nejsou nikdy vyslyšeny. K čemu je takový Bůh dobrý? Proč ho uctívat?

Čím víc se člověk modlí za něco, co stále nedostává, tím méně jeho srdce věří. Nebo uvěří, že nedělá dost. A modlí se ještě víc. A když stále nepřichází výsledek, oslabuje se jeho víra v dobro Boha.

Moje babička byla silně věřící křesťanka, chodila do kostela každou neděli. Nebrala nikdy jméno Boží nadarmo. Modlila se, zpovídala se a mnohokrát se ptala, Bože, proč? Uvěřila, že Bůh jí potrestá, když spáchá hřích, uvěřila, že se musí v kostele zpovídat a odříkávat Otčenáš, aby došla k odpuštění za své hříchy.

Na základě toho jsem si připouštěla dvě možnosti. Bůh neexistuje, protože tohle celé je nějaká blbost, anebo že Bůh je zlý.

Kdyby existoval Bůh, byl by spravedlivý, laskavý a milující. Nedovolil by, aby umírali dobří lidé. Nedovolil by, aby se válčilo. Na světě by byl klid a mír. Láska a soucit.

Přesto jsem věřila v nějakou vyšší moc. Nejprve jsem říkávala, věřím v něco, ale nevím v co. Později jsem uvěřila v nějakou všemocnou energii, učila jsem se věřit v sebe. Opírala jsem se o univerzum, o vesmír, o zdroj, ale nazvat „to“ Bohem, to mi nešlo přes pusu.

Možná proto, kolik zla v lidském světě, po staletí, po tisíciletí, bylo „ve jménu Boha“ napácháno. Možná proto, že jsem uvěřila, že Bůh nemiluje bezpodmínečně, že pro jeho náklonnost musím chodit do kostela, zpovídat se a denně se modlit.

Když jsem v roce 2022 začala vědomě pracovat s energiemi, vnímat je a cítit, postupně jsem se začala otevírat tomu, že je jedno jak „tomu“ říkáme. Jestli je to vesmír, nebo Bůh. Ale taky mi začalo docházet, že když je mi ouvej, vždy se odvolávám k Bohu. Pane Bože pomoz mi. Bože můj, co mám teď dělat? Naučené fráze? Nebo vnitřní vedení?

Začala jsem rozklíčovávat, proč se k Bohu stavím s takovým odporem. Kde všude v sobě mám zalezlý špatný zkušenosti s církví, s náboženstvím, s křesťanstvím, kde se „ve jménu Boha“ děli hrozný zvěrstva. Najednou mi začalo docházet, jak je Bůh využíván k získání moci.

Pomocí metody JIH jsem si postupně pročisťovala toto téma a Bůh našel zpět místo v mém srdci. Záměrně píšu „zpět“, protože jsem přesvědčena, že právě Bůh je naším „domovem“.

Bůh v mém vnímání nemá nic společného s žádným náboženstvím, ani s církví.

Můj Bůh je energií, která nás obklopuje, která je námi, která nás vytvořila, která přesahuje veškeré naše představy.

Bůh nás podporuje, poponáší, miluje a nikdy nad námi nezlomí hůl.

Můj Bůh má s námi nekonečnou trpělivost a objímá nás svou bezpodmínečnou láskou.

Bůh nikdy nikoho netrestá, Bůh odpouští i, z lidského pohledu, neodpustitelné.

Bůh nás neposuzuje a nehodnotí.

Bůh je energií všeho, Bůh je láska.

Pro mnohé může být Bůh vesmírem, universem, pro mě je Bůh Bohem, protože právě k němu se odvolávám, Bože pomoz, když je mi ouvej.

Bůh je energií, která mnou prostupuje, Bůh je energií, která je vším.