Past jménem SEBEROZVOJ

Miluju seberozvoj, miluju práci na sobě a miluju sebe. Za to, že jdu neustále dál, za hranice svých představ.

Když jsem na sobě začínala pracovat, bylo to v období, když byla má první dcerka malá a já chtěla pro ni jen to nejlepší. Začala jsem studovat různé způsoby výchovy, zajímala jsem se o respektující přístup k dětem, kontaktní rodičovství, začala jsem nakupovat biopotraviny a eko drogerii. Netrvalo to dlouho a namísto lepšího pocitu jsem propadala zoufalství. Jak to všechno zvládnout, jak to udržet i přes odlišné názory a postoje rodiny a mých nejbližších?

Vytvářela jsem na sebe neuvěřitelný tlak a měla jsem pocit, že to, jak to dělám, je jediná správná cesta. A že se jí musím zuby nehty držet. Že já jsem „dál“ než ti druzí. Neustále jsem je poučovala, opravovala a napomínala, když se k mé dceři chovali jinak, než jsem si přála. Měla jsem strach. Strach, že to pokazím a že to nepůjde vzít zpátky, protože malinká je jen jednou. Vytvářela jsem kolem ní ochrannou bublinu a sebe jsem udržovala v neustálém napětí a stresu. Což se samozřejmě odráželo na našem vztahu s dcerou – který byl pro mě mimochodem klíčový. Mít krásný vztah s dcerou.

A čím víc jsem se zajímala o ty nejlepší výchovné techniky a způsob životosprávy, tím víc jsem byla pod tlakem. Hroutila jsem se. Výbuchy vzteku často schytávala dcera – ta, kvůli které jsem s tím primárně začala. Ajajaj. Seděla jsem u ní, když se vztekala a snažila jsem se jí být oporou – je v pořádku cítit vztek, jsem tu s Tebou, jsem tu pro Tebe, až budeš potřebovat mou náruč. A přitom se ve mně vařila krev. Sama jsem potřebovala nastavit náruč a pořádně se vyplakat. To jsem si ale nedovolila. „Ty se můžeš zlobit, a i přesto Tě mám ráda. Já ale nesmím křičet a mít vztek, protože to bych byla špatná matka.“

Ten rozpor mi začal docházet až později, až ve chvílích, kdy jsem ubrečená seděla na zemi v koupelně a zalykala se slzami, jak strašná jsem máma. Položila jsem si otázku, co vidí má dcera? Co se tím ode mě učí? Snad vidí snaživou mámu. Mámu, která se rozdává pro druhé (pro své dítě), ale sama sobě prostor ani pochopení nedá. Vidí mámu, která říká „plakat je v pořádku“, ale sama sobě to zakazuje. Vidí mámu, která říká „důležité je mít sebe samu ráda, zlatíčko“, a přitom sebe ráda nemá. Vidí mámu, která vlastně lže, protože to, co učí, sama nežije. Och.

Uvědomila jsem si, že seberozvoj dokáže být dobrý sluha, ale zlý pán, jak už to tak bývá. A tady vznikl projekt Laskavý seberozvoj. Laskavost k sobě, k druhým, k celému procesu. Když si někde přečtete, že se „musíte“ mít ráda, moc se o to snažíte, ale zatím vám to nejde, snadno to ještě obrátíte proti sobě. „Nejsem dost dobrá, když se nemám ráda.“ To je tlak na sebelásku, co? Mít se ráda taková, jaká jsem. I když se třeba ještě nemám dost ráda. Zamotané? Pojďme to společně rozmotat. Přijmout sebe sama tak, jak jsem. Právě teď. A nepřestávat se posouvat vpřed.

Pomáhám ženám naučit se vnímat svou hodnotu bez závislosti na vnějších faktorech a okolnostech. Naše hodnota je uvnitř nás. Nezávisí na tom, co uděláme a kolik se nám toho povede či nepovede. Jsem hodnotná a cenná tak, jak jsem. A moc ráda se posouvám vpřed. S laskavostí k sobě i k druhým. To je zároveň to nejvíc, co můžeme předávat svým dětem.

Být tou nejlepší mámou svým dětem znamená být tou nejlepší verzí sebe sama. A tou se staneme ve chvíli, přijmeme-li se takové, jaké jsme už teď – ruku v ruce s touhou posouvat se vpřed, růst a učit se nové věci.

Sepsala jsem pro Tebe 7 kroků, které když uděláš, konečně se Ti uleví a začne se Ti dařit mít doma s dětmi opravdovou pohodu. Tyhle kroky najdeš v Checklistu VZORné mámy, který si můžeš stáhnout ZDARMA tady 🙂