Hlavou v oblacích, nohama na zemi

Hlavou v oblacích jsem jako malá lítala pořád. Měla jsem velké sny. Chtěla jsem všechno.

„Vrať se nohama na zem.“, říkali.
„Nemůžeš mít všechno.“, říkali.
„Skromnost je ctnost.“, říkali.
„Bud raději dobrým člověkem, než bohatým člověkem.“, říkali.
„Peníze kazí charakter.“, říkali.
……

Mohla bych pokračovat snad na stovky řádků, kolik limitujících vět a přesvědčení se mi zapsalo do systému.

Mentální nastavení lidstva na průměr, na nedostatek, na chudobu.
Abychom se, a ještě rádi, spokojili s málem.

Zapomeň na hlavu v oblacích.

Je čas stáhnout si nebe na zem a stavět našim „vzdušným“ zámkům pevné základy.

Díky práci s energií vím, jak se sebou pracovat a jak se všeho starého se zbavit.

Nastavuji každý den svou (s)novou realitu.
Už mi nikdo nenamluví, že je to špatně.

Cítím volání své duše a dovoluji si ho následovat.

A co Ty? Víš jak na to? Dovolíš si to? Nebo stále věříš všem těm našeptávačům ve své hlavě?

Provedu Tě po krajině Tvé duše, pomůžu Ti se s ní znovu spojit a nechat ji, aby tvořila Tvůj život tak, jak si ona plánovala, ne tak, jak ji diktuje okolí.

To Ty jsi tvůrcem svého života.
Nikdo jiný.

Jde jen o to, jestli tvoříš to, co chceš anebo opak?