Jak vznikla Pohádka o vyčerpané mámě

Ten týden už po několikáté usedám ke svému počítači, zapínám Word a zběsile ťukám do klávesnice. Vysypu ze sebe jakoby nic stránku textu a najednou mě něco zastaví. Přepadne mě z ničeho nic takový zvláštní pocit.

Co to tady sakra dělám? Proč to píšu? Připadá mi, že podobný text píšu už po několikátý, ale pořád vlastně nevím proč. Co s tím pak budu dělat? K čemu mi bude? Zase ho založím do složky v počítači a nikdy se k tomu nevrátím. Ach jo.

Já snad nikdy nevyplodím nic hodnotnýho a užitečnýho.

Zaklapnu smutně počítač a rozhodnu se pro trochu péče a relaxu. Dneska stačilo. V koupelně ve vaně si nastavím příjemně horkou vodu a pustím jí na plný ventil. Ještě si přidám pár kapek esenciálního olejíčku Money od Bewitu pro inspiraci a navození větší pohody. Dojdu si pro svíčku, zapálím jí a postavím na zídku vedle šampónu.

Ulehám do vany. Doma je Božskej klid, manžel s holkama jel na chalupu nakrmit kocoura. Určitě se tam chvíli zdrží, tak mám prostor sama pro sebe. Chtěla jsem sice pracovat, ale tohle je taky důležitý. Za léta seberozvoje jsem se naučila umět si dovolit odpočívat.

Někdy je naopak přínosnější jen tak být sama se sebou, v tichu, než se pořád někam hnát.

Spokojeně si relaxuju a záměrně si zvědomuju, jak skvělý je, že můžu. Že mám ten prostor pro sebe. Že tu mám tu velkou vanu plnou příjemně horký vody. Vnímám teplo po celém těle. Zavřu si oči a zhluboka se nadechnu. Nechávám vůni olejíčku proniknout do všech buněk mého těla. Cítím vděčnost a štěstí. Je to přesně ten stav, kdy víš, že všechno je v pořádku. A v tom mi začnou chodit informace.

„Pohádka o vyčerpané mámě.“ – co to? Co to má znamenat? Co to má být?

Text, který jsem psala, než jsem si zalezla do vany. Je to začátek Pohádky o vyčerpané mámě.

Okej, přijímám tuhle informaci a protože už z dřívějších pokusů Boha se mnou komunikovat vím, že co si nezapíšu, za minutu nevím, beru do ruky mobil, že si to poznamenám. Netuším, co to má znamenat a co s tím mám dál dělat, ale prostě tu informaci beru na vědomí a chystám se si do poznámek zapsat „Pohádka o vyčerpané mámě“, ale moje prsty ťukají do mobilu ještě další text:

„Pravdivý příběh, který má moc rozproudit Vaši energii do její nejlepší formy. Při čtení příběhu se pročišťují energie v daném tématu a aktivuje se schopnost a síla změnit nefunkční vzorce a postoje. Vaše energie dostane nový nádech, a pak už je jen na Vás, co si do Vašeho života vyberete. Dojdete k uvědomění, že jste tvůrcem svého života a že záleží jen na Vás, jaký život budete žít.

Tento příběh je pro každou ženu, která na cestě mateřstvím trochu zabloudila a hledá teď sama sebe. Tento příběh byl napsán čistým stažením informací přímo ze zdroje a je požehnán nejvyšší možnou energií, která existuje. Energií, která nás všechny prostupuje a přesahuje zároveň. Nikdy nebylo snazší udělat změnu. Stačí číst a otevřít své srdce.“

Hustýýý. Tak to je mazec. Žasnu nad tím, co jsem si právě napsala, a čtu si to pořád dokola s otevřenou pusou. Jako fakt? Takhle jednoduchý to bude?

No co vám budu vykládat, nevydržela jsem v té vaně už moc dlouho, rychle jsem se omyla, osušila, vklouzla do županu a usedla zpět k počítači.

Během pár desítek minut jsem napsala dalších několik stran „mojí pohádky“ i se šťastným koncem. Nevěřila jsem svým očím ani tomu flow, v jakém tato pohádka vznikla. A proč mám „moje pohádka“ v uvozovkách? Protože prostě není jen moje. Psal jí se mnou Bůh. Diktoval, co mám psát, proto to šlo najednou tak snadno. Příběh mně tolik známý a přesto něčím jiný, než ho ze svého úhlu pohledu znám já.

A tak vznikla Pohádka o vyčerpané mámě. Příběh, který má pomáhat ženám, najít v mateřství samu sebe.

Ohledně této pohádky mi v dalších dnech přicházelo ještě mnoho pochybností a strachů, o kterých si můžete přečíst tady.

A samotná pohádka bude k zakoupení za pár týdnů, až vyřeším technické záležitosti okolo prodeje.