Nejhorší máma na světě

Připadám si jako nejhorší máma na světě. Tuhle větu slýchám od žen velmi často. A rve mi to srdce.

Nároky společnosti, lidstva, okolí, přátel, manžela… Očekávání. Jak by to mělo vypadat, jak by to mělo být, co vše „normální“ máma dělá, jak se chová, co zvládá.

Dokonalá máma

• vše stíhá, vždy je milá a laskavá, pro své děti by se rozdala.
• má doma naklizeno, navařeno, hraje si s dětma, usmívá se, chystá zdravé svačinky a domácí jídlo.
• má skvěle vychované děti, které jsou poslušné a nekřičí, sourozenci se neperou a spořádaně si spolu hrají.
• nekřičí na děti, má spoustu trpělivosti, nikdy je neuhodí, a vždy za všech okolností je bezpodmínečně miluje.
• plní manželské povinnosti, protože muž to potřebuje a ona o něj nechce přijít

FEJK jak BEJK!

Mateřství je výzvou ve všech těchto oblastech.

Často jsme unavené, vyčerpané, chceme si chvíli odpočinout, chceme samy a v klidu uvařit, bez všech těch nedočkavých ručiček kolem.

Křičíme, hubujeme, všude kolem je nepořádek, snídáme oběd a když chceme něco aspoň trochu v klidu udělat, pustíme dětem pohádku – i když víme, že dokonalá máma děti k televizi neuklízí.

Když už opravdu nevíme kudy kam, dítě plácneme, nebo uhodíme. V zoufalství a bezmoci.

Pak přichází výčitky a pocity viny. Přitom je to tak běžné, zná to každá máma, jen o tom většinou nemluví.

Netřeba se za to bičovat a vyčítat si to.

Je třeba pracovat sama se sebou, mít se ráda, uspokojovat své potřeby a držet si své hranice dřív, než to v nás začne vřít a bouchat.

Musíme se naučit komunikovat své potřeby, popisovat své pocity, mluvit o všem, jak se cítíme, co prožíváme.

Vítat všechny emoce do svého života, protože emoce jsou tím, co tvoří náš život skutečným životem.

Štěstí, radost, nadšení, euforie. Smutek, vztek, pláč, bezmoc, zoufalství.

To vše je naší nedílnou součástí. Ano, chceme se po většinu času cítit radostně, šťastně a vesele, a je skvělé si to vybírat. Ale když pak přijde smutek a vztek, máme často tendence obracet tyto naše pocity proti sobě, vyčítat si je a zvyšovat tím svou frustraci z toho.

Emoce a pocity jsou výborných ukazatelem, jestli jdeme v životě správně.

Díky pocitům můžeme zjistit, že teď dáváme pozornost špatným směrem. A vědomě se rozhodnout tento úhel pohledu změnit. Vždycky máme na výběr, jak se budeme cítit. A taky máme právo své emoce prožívat. Je dobré mít na paměti, že každou vteřinu našeho života hmotníme. A hmotníme buď to, co se nám líbí, nebo to, co se nám nelíbí. Podle toho, co zrovna emočně prožíváme. Např. výčitky mají mnohem nižší vibraci než např. vztek.

Když uděláme chybu, nemůžeme z toho spát, pořád si to v hlavě opakujeme, přehráváme si to jak špatný film, cítíme se hrozně a neustále si to vyčítáme.

Co ale těch tisíce dennodenních úkonů, které se nám povedou? Které děláme dobře? Utíráme pokakané zadky, chytáme do kyblíku smradlavé zvratky, hodiny uspáváme a nosíme naše děti na rukou, vzdáváme se na několik měsíců až let svého soukromí, společenského života, leckdy i partnerství. Únavou nám padají oči už při snídani, kterou s láskou připravíme… Mohla bych pokračovat, ale každá z nás sama nejlépe ví, co pro rodinu a děti dělá.

TIP: Vezmi si papír a tužku a sepiš všechno, co Tě napadne, všechno, co každý den děláš a bereš to jako úplnou samozřejmost a automatiku.

Chtěla bych dnes všem maminkám poslat obejmutí a povzbuzení, že v tom nejsou samy.

Neexistuje špatná máma.

Jsou jen mámy, které uvěřily tomu, že musí své děti milovat nejvíc na světě, na prvním místě, vše jim obětovat, vše, dokonce i samu sebe.

Jsou mámy, které si neváží samy sebe, protože jim tuhle přirozenost někdy někdo vzal.

Jsou mámy, které uvěřily, že nemají hodnotu, protože nepřináší domů peníze.

Mámy, které se zoufale snaží být dokonalou mámou, což jim brání žít život v lehkosti.

Klíčové je poznání sama sebe.

Rozproudění energií tak, abyste cítily klid a pohodu. Zamilovaly se samy do sebe. Přijímaly sebe se vším všudy.